Na brněnské výstavě Bolf představil své černé voskové obrazy. Touto jednoduchou technikou (rozpuštěné voskové barvy nalévá na papír, přetře tuší a vyryje kresbu), kterou zkoušejí už školáci v hodinách kreslení, odkazuje na dětství jako na věk počínajícího traumatu. Často zobrazuje děti, které se v jakémsi apatickém transu sebepoškozují, nebo jsou ovázány fáčem a oblepeny náplastmi; ty ale nestačí skrýt příliš hluboké rány. V tomto bodě lze připomenout i hyperrealistickou tvorbu rakouského umělce Gottfrieda Helnweina (narozen 1948), který právě vystavuje v Rudolfinu. Jeho tématem je také mlčenlivě trpící dítě, často rovněž ovázané obvazy s prosakující krví. Zaměřuje se především na deformaci obličeje, jehož někdy kus docela chybí. Ne nadarmo jedna z jeho maleb tematizuje holandské anatomie. Ačkoliv plátno nese název Představení v chrámu (1998) a odkazuje tak na christologickou legendu, vizuálně cituje spíš holandský skupinový portrét lékařských gild rozestavených kolem mrtvého korpusu pitvaného těla (zde je to holčička v bílých šatech). Portrétovaní dospělí muži mají jizvami znetvořené obličeje. Celý výjev prostupuje symbolistně mrtvolný chlad modrého monochromu. Dítě je bez poskvrnky, zatímco zjizvené obličeje mužů nabádají diváka k tomu, aby o nich uvažoval jako o stvůrách. Někteří diváci v nich však spatřují ochránce nevinnosti, jak poznamenal sám Helnwein v rozhovoru pro ČRo3.
Complete article:
=> Martina Schneiderová, BOLFOVO CHVĚNÍ PŘED KONCEM, cesko.helnwein.com
